Požár rafinerie

Podrobnosti

Vytvořeno 14. 3. 2013 8:53

Každý velký požár je katastrofou, ale je třeba si z něho vzít ponaučení. Ještě dlouho po uhašení se týmy odborníků zabívají příčinami vzniku, průběhem a způsobem likvidace požáru vše vyhodnocují  a navrhují změny postupů.

 Ze serveru Pozary.cz

 Tragický požár rafinerie v Czechowicích – Dziedzicích

Dne 26. června roku 1971 vznikl v rafinerii v Czechowicích – Dziedzicích ve svých důsledcích tragický požár, který vznikl od atmosférického výboje. Zahynulo při něm 36 osob, další osoby byly raněny. Akce se účastnilo 196 jednotek požárních sborů, jakož i 14 z Českos­lovenska, dohromady 2423 požárníků, z toho 74 z Českoslo­venska. K hašení požáru bylo použito 277 tun chemických hasících prostředků.

POČÁTEK AKCE

V sobotu 26. června 1971 v 19:50 hodin zpozorovali závodní hasiči několik desítek metrů vysoký sloup ohně, a to v oblasti parku nádrží, kde je skladována naftová ropa. Na směně se nacházelo 26 závodních hasičů z povolání. K místu události vyjelo ihned několik cisteren. Spolu s automobily byla k dispozici dvě vodně – pěnová děla. Současně byl o požáru informován velitel celého závodního útvaru a jeho zástupce. Telefonista také dle operačního plánu činnosti povolal všechny hasiče z ostatních směn.

Vedoucí směny po příjezdu na místo zjistil, že hoří naftová ropa po celém povrchu poškozené nádrže (III) a na celé betonové základně záchytné jímky. Tato nádrž byla jednou ze čtyř, umístěných ve čtyřhranu ABCD (viz kresba). Každá nádrž se nacházela v odděleném hliněném náspu. Obsah jednotlivých betonových základen stačil pojmout celé množství ropy z nádrže se 60 cm rezervou pro dodání hasících prostředků. Průměr nádrží činil 33 m, výška přibližně 15 m a obsah 12 500m3. V nádrži zachvácené požárem (III) bylo přibližně 9 000 tun naftové ropy, v I. 10 000, ve II. 9 000 tun a ve IV. zhruba 2 000 tun ropy.

Příjezdové cesty byly ze tří stran nádrží, pouze ze strany AD nebylo přístupu, protože se na této straně v prohlubenině cca 4 m nacházel úsek odběru ropy z železničních cisteren. Navíc byl podél úseku AB rozkopaný terén.

Velitel jednotky určil dva bojové úseky s tím, aby chránily tři nehořící nádrže a zároveň aby přímo učinily útok na hořící nádrž. Ze strany AB byla na náspu umístěna dvě vodně – pěnová děla a zároveň byly z této strany na hořící základnu vedeny dva proudy těžké pěny v množství 28 m3/min. Ze strany AD byly vedeny dva proudy střední pěny v množství 50 m3/min. Na ochranu byly ze strany DC vedeny tři proudy vody po 4000 l/min, a to pro ochlazení zbývajících nádrží. Tento postup zcela odpovídal požárním plánům i cvičení, které bylo na těchto objektech provedeno.

Na místo požáru přijel velitel závodního útvaru a ujal se velení. Rozkázal povolat práškový speciál GSP 3000, agregát na lehkou pěnu a další dvě pěnová děla. Agregát a jedno dělo byly natočeny k útoku na požár, druhé dělo bylo použito na ochranu nádrže II ze strany úseku BC. Z děla na práškovém speciálu bylo použito 3 tuny prášku na základnu hořící nádrže, avšak hasící efekt prášku byl pouze chvilkový.

Po přitlumení oheň opět zesílil a hořel dále se stejnou intenzitou, mimoto planoucí ropa následkem špatného těsnění ochranného valu se částečně dostala na základnu nádrže II. Teplota v blízkosti požáru byla tak vysoká, že se tavily pneumatiky na kolech vozíků s vodně – pěnovými děly (ve vzdálenosti cca 22 m od nádrže)! Hasiči, kteří na místě zasahovali, si ponořovali blůzy do vody a chránili si tak hlavy a ruce. Závodní jednotka disponovala čtyřmi žáruvzdornými komplety, ty však byly u hasičů velmi neoblíbené, protože byly těžké a ztěžovali volný pohyb. Pouze jeden požárník na místě, které bylo vzhledem ke směru větru nejvíce ohroženo, měl na sobě tento žáruvzdorný oblek.

Víceméně po 15 minutách začali přijíždět místní stálé i dobrovolné jednotky hasičů a po půl hodině jednotky závodních hasičů z okolních průmyslových závodů a dolů. Tyto jednotky byly posílány na úseky BC a CD na ochranu nádrží IV, II a I.

Hasiči disponovali potřebným množství vody ze závodní hydrantové sítě o vyhovujícím tlaku a zpočátku i dostatečným množství pěnidla. Avšak po vyčerpání pěnidla z nádrží automobilů vznikly potíže v plynulém zásobování hasících pěnových linek, protože se do zásobních sudů s pěnidlem o obsahu 200 kg musely sekyrami vyrážet otvory pro zavedení savice přiměšovače.

Kolem 21:40 hodin byla do akce nasazena vojenská jednotka, která spolu s pracovníky a dobrovolnými hasiči byla určena k utěsňování valu mezi základnami nádrží III. a II.

ZMĚNA VELENÍ

Ve 23:00 přijel k akci vojvodský (krajský) velitel požárních útvarů z Katovic Stanislaw Komorowski a převzal velení. Konala se porada, na které bylo rozhodnuto vést akci nadále bez zásadní změny koncepce. Dodatečně bylo rozhodnuto, aby ropa z hořící jímky byla odvedena do lapače.

Situace se však neměnila. Požár hrozil blízko se nacházejícím výrobním útvarům závodu, především ze strany BC zásobníkům acetonu, benzenu a toluenu (ABT), z úseku AB parku nádrží s furfuralem (FFR), za nimi pak vlastní destilační provoz, ze strany DA probíhala linie odběru ropy, kde se nacházelo 32 železničních cisteren (9 plných, ostatní prázdné), za kolejemi byl park nádrží s ethylovaným benzinem. Z poslední strany byla za plotem veřejná komunikace a za ní obytné domy.

Hned na začátku akce byli pověřeni zaměstnanci závodu k odtažení železničních cisteren z areálu podniku, k nouzovému odstavení výrobních provozů, jejich naplnění vodní parou a k zásobování požárníků sudy s pěnidlem. V 1 hodinu po půlnoci bylo v akci 18 jednotek profesionálních a 24 jednotek dobrovolných hasičů z nejbližšího okolí. Přímo se akce účastnilo asi 160 osob. Mohutný požár také přilákal plno zvědavců, kteří se chodili dívat až do nebezpečného pásma, kde setrvávali i přes výzvy a varování hasičů. Ačkoliv hasičům od počátku pomáhala v řízení dopravy na příjezdových cestách a navigování občanská milice, nebylo udržení pořádku jednoduché.

V tuto chvíli bylo do útoku proti ohni nasazeno 7 proudů těžké a střední pěny, ochranu okolních nádrží zajišťovalo 10 proudů těžké a lehké pěny a 13 proudů vody. Zdálo se již, že strašlivý požár je pod kontrolou, avšak v 1:20 došlo k prudkému vyvření hořící ropy z nádrže III, která se dostala za hliněné náspy. Několik sekund na to došlo k výbuchu IV. nádrže, která se také vylila do okolí.

PO VYVŘENÍ ROPY

Nastala panika. Všichni utíkali různými směry, aby si zachránili život. Někteří ztráceli orientaci a dostávali se tak přímo do ohně. Požárník v žáruvzdorném oděvu upadl a hořící ropa ho zavalila. Jiný se snažil uniknout přes výztuže sousedních nádrží, ale zůstal v poloze svědčící o marném úsilí. Při akci také zasahoval otec se synem. Otci se podařilo uniknout, syn však zahynul. Zahynuli požárníci, vojáci, pracovníci závodu i civilní osoby, které na místě neměly co dělat. Zahynuli všichni, kteří se nacházeli za hliněnými náspy u nádrží – celkem 36 osob, 40 osob bylo těžce raněno, dalších 64 bylo raněno lehce. Shořelo doslova 18 požárních automobilů, 4 děla, 2 pěnové agregáty a mnoho dalšího zařízení.

Ropa se rozlila do nejbližšího okolí a tekla po cestách dál dovnitř závodu. Hořely části okolních provozů, v bezprostředním ohrožení se ocitly parky nádrží s ABT, FFR a s ethylovaným benzinem. Ačkoliv důstojníci rychle začali organizovat záchranné akce a odváželi raněné z místa události, lidi, co zůstali na živu, byli tímto šokem zparalyzováni a nebyli schopni se ihned vrátit a ujmout se akce. Teprve po zhruba půl hodině se podařilo se zbylými závodními požárníky hasit vzniklá ohniska požáru v provozech ze strany AB. Krátce nato byly sestaveny další požární čety, které hasily požáry v oddělení ABT. Vojáci mezitím zatarasili cesty, kterými se stále roztékala hořící ropa.

Z dalších oblastí začali přijíždět čerstvé posily (19 sborů, cca 100 hasičů), s kterými se pak okolo 2:00 přistoupilo k lokalizaci a hašení rozlité ropy. Také se začalo s evakuací obyvatel budov stojících blízko závodu. Do 10:00 hod. 27. června byl požár omezen do hranic hliněných náspů kolem nádrží. Mimo ně hořela čerpací zařízení a linie odběru ropy.

Ráno na místo katastrofy přijeli různí představitelé stranických a vládních vedení. Bylo rozhodnuto o povolání dalších jednotek a potřebné techniky. Do 14:00 přijelo na místo celkem 86 cisteren a tři sbory z Československa. Bylo shromážděno 55 tun pěnidla. Situace však byla vážná. Nádrže III a IV se zmenšily na výšku 2 a 4 m a celé i s okolním prostorem přilehlých jímek byly zaplaveny hořící ropou. U střechy nádrže II se okolo 14. hodiny uvolnil plášť a ropa se prudce rozlévala do prostoru hliněného valu. Na nádrži I, která představoval největší riziko – bylo v něm stále 10 000 tun ropy, hořely výpary, které unikaly uvolňovacími záklopkami na střeše a jinými netěsnostmi armatur. Hasiči v této době byli soustředěni k zajištění okolí.

V 11:00 následujícího dne (28. června) se konala porada vyšších důstojníků, na které byla vypracována koncepce plánu pro konečnou likvidaci požáru. Ta spočívala v současném úderu na požár ze všech stran. Šlo o to, aby během 15 min bylo dodáno 30 cm vrstva pěny na základnu a 60 cm pěny na nádrž. Z toho bylo vypočteno, že bude potřeba 110 tun pěnidla, 20 tun prášku a 1200 m3 vody. Předpokládalo se použití 6 práškových speciálů, 12 CAS 32, 12 pěnových děl, 8 agregátů na lehkou pěnu, 24 dalších zásobovacích CAS a okolo 8 000 m hadic. Akce se mělo přímo účastnit 123 osob, 520 osob na okolních stanovištích a 100 osob zálohy.

FINÁLNÍ ÚTOK

V noci z 28. na 29. června se situace zhoršila. Prasklá nádrž II se roztrhla a celý její objem se prudce vylil. Vál silný vítr, který přenášel plameny mezi nádrže FFR a destilační kolony. Byly to těžké chvíle pro zasahující hasiče. Někteří zasahovali u akce od začátku bez většího odpočinku, a tak sílící oheň útočil na jejich psychiku a odhodlanost. Někteří propadali beznaději, jiní panice, přesto však dokázali setrvat na svých místech a získat situaci pod kontrolu.

Nutno také připsat zásluhy jednotkám lidové milice, které nejen obstarávaly příjezdové komunikace (během celé akce nevznikla jediná dopravní nehoda) a navigovaly přijíždějící techniku, ale také obstarávaly veškerou radiovou komunikaci. Z Československa tu noc přijelo s technikou CAS 32 T-138 dalších 11 jednotek. Té noci se také začínala vyčerpávat ústřední protipožární nádrž. Pro její doplňování vojáci a zaměstnanci závodu zhotovili potrubí dlouhé 2,5 km do nejbližší řeky. Odklízely se ohořelé vraky na příjezdových cestách, zvyšovali se náspy záchytných jímek.

Dne 29. června celé dopoledne jednotky zaujímaly svá stanoviště. Nejvíc prostředků bylo soustředěno kolem nádrže I, která byla dosud plná (10 000 tun) a představovala tak největší nebezpečí. V okolních nádržích bylo dohromady max. 5 000 tun.

Přistoupilo se ke zkoušce techniky. Jak se ukázalo, situaci komplikoval silný vítr, který znemožnil účinné použití práškových speciálů, které pak byly staženy do zálohy. Vítr také zmenšoval účinnost proudů lehké a těžké pěny.

Přesto bylo v 13:00 přistoupeno k útoku. Přes všechny komplikace však byly hořící nádrže uhašeny a poté ochlazeny. Ochlazování a dohašování malých ohnisek bylo okolo 17 hodiny dokončeno.

Požár trvající téměř 72 hodin byl uhašen.

Konečně si mohli hasiči odpočinout. Jednotky byly postupně propouštěny zpět na své základny. Ohrožení však nepřestalo existovat. Na hlídce zůstaly tři čerstvé jednotky. Následujícího dne (30. června) v 19:00 byly objeveny rozžhavené kovové trosky nádrže III a také velká teplota ropy v záchytných jímkách. Bylo povoláno dalších 6 jednotek, které ihned začalo dýmající ropu pokrývat pěnou. Přesto se 1. července krátce po půlnoci ropa prudce vznítila a zachvátila celý objekt III. nádrže. Byly povolány další posily, které pak učinily nápor na hořící nádrž ze tří stran, a ve 3:15 byl požár uhašen. Bylo rozhodnuto k okamžitému opatrnému vyčerpávání zbylé ropy. Ta měla ještě za 8 dní teplotu 50°C.

PŘÍČINY VZNIKU TRAGÉDIE

V knize se dále uvádí obsáhlé (mnohdy až komplikované) rozbory průběhu tragédie. Pokusím se jednoduše shrnout příčiny tohoto neštěstí. Jak tomu bývá vždy u velkých tragédií, příčina je shodou několika chyb a nedopatření. Popíšu zde asi ty nejpodstatnější, mějme však na paměti, že veškerý vývoj v PO takových objektů byl víceméně na počátku a hasiči ještě zdaleka neměli dostatečné zkušenosti s koordinací zásahu v takovém měřítku, berme to tedy jako určitou obhajobu.

1. Skupina 4 nádrží představovala jako celek velmi obrovské potenciální nebezpečí (dohromady se mohlo jednat až o cca 44 000 tun hořlaviny). Stejně nebezpečné bylo i bezprostřední okolí nádrží. Na nádržích sice byla stálá pěnová hasicí zařízení, ta však v důsledku špatné projekce bylo v případě požáru nepoužitelné.
2. Požár vznikl pravděpodobně od blesku a to tak, že buď blesk uhodil přímo do střechy nádrže, kterou prorazil a zapálil tak výpary uvnitř zásobníku, nebo uhodil do jeho blízkosti, zapálil výpary okolo nádrže unikající odvětrávacími záklopkami (ze zásobníku se zrovna vyčerpávalo) a oheň se následně nasál do vnitra nádrže. Blesková ochrana nádrží byla mnohde prorezlá, někde dokonce nepropojená, takže nebyla dostatečná.
3. Navíc tak velké množství hořlaviny bylo chráněno jen hliněnými valy, které navíc byly mezi sebou provrtány různým potrubím (kolem nich bylo asfaltové těsnění, které samozřejmě dlouho nevydrželo). Také vzdálenost zásobníků od sebe očividně nebyla dostatečná, neboť nádrž IV vybuchla (nacházelo se v ní nejmíň ropy, ale za to nejvíce výparů), i když byla navíc chlazena několika proudy.
4. Nevhodné byly i ovládací prvky nádrží. Téměř všechny se daly ovládat jen z ochozů na nádržích, což však pro velkou teplotu při požáru nebylo možné. Navíc ovládací zařízení nebylo žáruvzdorné, takže většina z nich se porouchala, přestala těsnit, takže docházelo k unikání ropy a jejích výparů do okolí. Samotná konstrukce zásobníků také nebyla ideální, nádrže měly pevnou střechu a nebyly navrhovány s ohledem na možný výbuch – při něm by se správně měla utrhnout hlavně střecha a plášť nádrže by měl být nepoškozen, aby nedošlo k rozlití jeho obsahu. To se však tady, bohužel, nestalo – viz. osud nádrže II.
5. Nevhodnost vedení počátku zásahu. Přijíždějící jednotky začaly okamžitě ochlazovat a hasit nádrže pěnou, i když neměly dostatek techniky a později ani pěnidla pro účinný frontální útok – v důsledku toho bylo hašení přerušované a do hořící nádrže dostávalo zbytečně velké množství vody, což vedlo v následné vyvření ropy.
6. Nejhorší okamžik celé události – hořící ropa vyvřela z nádrže a rozstříkla se do okolí (až 250 m). Jedná se o efekt, kdy hořící kapalina na povrchu (o teplotě několika stovek stupňů) prohřeje sloupec kapaliny pod sebou až k hladině vody, která se do nádrže dostává hlavně při hašení (tady jí konkrétně bylo až 150 tun). V ten moment se totiž voda uvede do varu, začne se prudce měnit v páru, ta je pak natlakována tíhou sloupce kapaliny nad sebou, čímž dojde k prudkému vyvření a většinou i k roztržení nádrže. Unikající pára pak s sebou strhává kapalinu nad sebou a rozstřikuje ji po okolí. Do této doby se předpokládalo, že vyvřená ropa shoří za letu ve vzduchu. To se však nestalo – vyvřená ropa po dopadu zapálila další objekty. Těžko říct, jestli velitel zásahu propočítal rychlost prohřívání ropy v nádrži, ale i kdyby, výsledek ještě ovlivnila hořící ropa v náspu, která vodu ohřívala zespoda, a celkový efekt byl navíc urychlen odpouštěním ropy z nádrže, takže prohřátá vrstva postupovala k vodě rychleji.

Výše zmíněná fakta jsou asi nejpodstatnější příčiny této tragédie. Z výsledků vyšetřovací komise došlo k mnoha úpravám jak v příslušných stavebních a požárních normách, tak i v metodikách postupů pro útvary PO. Bohužel, za tyto změny museli někteří zaplatit svými životy.

Z historie se má člověk poučit, aby se už neopakovala, myslíte si přesto, že bychom už dokázali obdobné události řešit snadněji a rychleji? Cítíte se se svou jednotkou připraveni zasahovat u takové události? Pokud vás nenechají tyto otázky lhostejnými, pak tento článek splnil svůj účel.